Balada letní
Ivo Jahelka
1: | VzdD#uch voněl senem, lG#étem a sD#exem, před svatým JenBem v kG#apličce smD#ek' jsem, vzpomněl na Vénu z PrG#ostřední LhD#oty, cC#o kvůli sG#enu mBěl jen trampotD#y, kFmoníčkem VGmenci bCmývaly dG#ěvy, vdG#mané, i s vD#ěnci, MFmarušky, BEvy, dFmobýval tGměla jCmim tajným klG#íčem, kG#maždá ho chtD#ěla, zmFmámená chtBíčem. |
R: | JD#inak vonG#í sGmeno konCmím, jG#inak zamD#ilovanBým, fD#ouká z polG#í, lGmáska bolCmí, nG#evěř snům slD#ibovanG#ýmB. |
2: | Padala rosa, když Véna s Radkou přes pole prosa kráčeli zkratkou, znal Véna postup milostné lekce, dívenky podstup překonal lehce, jak ti dva jdouce, kam nohy je nesly, do sena v louce v objetí klesli, už ruka vjíždí pod riflí slupku a pohyb hýždí natřásá kupku. |
3: | Frontální systém postoupil zníží, po nebi čistém mračna se blíží, Jeřábek děda viděl to oknem, dostal strach, běda, že seno mu zmokne, vyrazil chvatně, chtěl seno mít v suchu, viděl už špatně a měl vadu sluchu, kabát do deště popad' ze židle, a v kůlně eště trakač a vidle. |
4: | Co se dál dělo, jaký byl vývoj: na těle tělo v seně jak příboj, a před tou kupkou bylo zřít dědu, s vidlema v rukou z toho nedělal vědu, i v dobrém bydle neztratil fortel, mihly se vidle a stvrdily ortel, pak řev Vény chlapce bolestí, zmatkem, když vidle hladce mu projely zadkem. |
*: | ZpD#íval jsem schválně nG#a Vény pD#očest, jak origBinálně přG#ipravil D#o čest, nFmebývá zvGmykem Cmo noci pG#rvé, by chlG#map ztratil s křD#ikem pFmůl litru kBrvD#e. |
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Název písně:
Interpret(i):
Vyberte minimálně jednoho interpreta (zpěváka, skupinu). Pokud dosud v seznamu není, vytvořte jej pomocí tlačítka.
Nejste přihlášení - pro publikování se prosím přihlaste.
Neuloženo trvale!!! Pouze změna prohlížeči. Pro trvalé uložení publikujte.
Datum vytvoření :2014-02-02T20:11:23.37+00:00
Výsledky hledání: |