Balada letní

Ivo Jahelka

1:VzdD#uch voněl senem, lG#étem a sD#exem,
před svatým JenBem v kG#apličce smD#ek' jsem,
vzpomněl na Vénu z PrG#ostřední LhD#oty,
cC#o kvůli sG#enu mBěl jen trampotD#y,
kFmoníčkem VGmenci bCmývaly dG#ěvy,
vdG#mané, i s vD#ěnci, MFmarušky, BEvy,
dFmobýval tGměla jCmim tajným klG#íčem,
kG#maždá ho chtD#ěla, zmFmámená chtBíčem.
R:JD#inak vonG#í sGmeno konCmím, jG#inak zamD#ilovanBým,
fD#ouká z polG#í, lGmáska bolCmí, nG#evěř snům slD#ibovanG#ýmB.
2:Padala rosa, když Véna s Radkou
přes pole prosa kráčeli zkratkou,
znal Véna postup milostné lekce,
dívenky podstup překonal lehce,
jak ti dva jdouce, kam nohy je nesly,
do sena v louce v objetí klesli,
už ruka vjíždí pod riflí slupku
a pohyb hýždí natřásá kupku.
3:Frontální systém postoupil zníží,
po nebi čistém mračna se blíží,
Jeřábek děda viděl to oknem,
dostal strach, běda, že seno mu zmokne,
vyrazil chvatně, chtěl seno mít v suchu,
viděl už špatně a měl vadu sluchu,
kabát do deště popad' ze židle,
a v kůlně eště trakač a vidle.
4:Co se dál dělo, jaký byl vývoj:
na těle tělo v seně jak příboj,
a před tou kupkou bylo zřít dědu,
s vidlema v rukou z toho nedělal vědu,
i v dobrém bydle neztratil fortel,
mihly se vidle a stvrdily ortel,
pak řev Vény chlapce bolestí, zmatkem,
když vidle hladce mu projely zadkem.
*:ZpD#íval jsem schválně nG#a Vény pD#očest,
jak origBinálně přG#ipravil D#o čest,
nFmebývá zvGmykem Cmo noci pG#rvé,
by chlG#map ztratil s křD#ikem pFmůl litru kBrvD#e.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:11:23.37+00:00
Výsledky hledání: